Názorů na rozcvičku je spousta. Někdo jí dělá dlouhou, někdo zase krátkou. Někdo pomalou a někdo velice energickou. Pak jsou i tací, kteří vůbec ne. Ve výsledku ji každý dělá, i když si myslí, že ne. Teď si povíme proč.
Rozcvička je příprava na výkon. V našem případě výkon plážového volejbalu. Je to kombinace určité vytrvalosti, výbušnosti, obratnosti, zručnosti s míčem, rychlosti reakce, kooperace s partnerem atd. Na to všechno by bylo dobré zaměřit naší rozcvičku, abychom byli dobře připraveni. Ideální stav je, že všechno, co může přijít při výkonu už zažiju a vykonám v přípravě – v rozcvičce. Pokud bude vše dobře fungovat během rozcvičky, budu pravděpodobně i dobře připraven na výkon. Ideální stav.
Pokud ale zjistím, že něco během rozcvičky nefunguje dobře, pak mi to právě poslouží jako monitoring aktuálního stavu. Mohu případně upravit rozcvičku tak, abych dosáhl lépe fungujícího stavu a předešel „snížení“ výkonu. Například pokud mě něco bolí, zaměřím se na to a provedu nápravné techniky. Mám problém s určitou technikou nebo povětrnostními podmínkami, zaměřím se na to a provedu co nejlépe ještě před samotným výkonem.
Je toho opravdu hodně co se v rozcvičce dá dělat a každý potřebuje i něco trošku jiného. O „rozcvičce na místě výkonu“ si detailněji povíme v druhém díle. Dnes se ještě zaměříme na velice důležitou část, kterou dělá víceméně každý. A to mentální příprava, která začíná v den výkonu nebo spíš den před výkonem. Vědomí, že mám dnes nebo zítra trénink už ve mě vyvolává určité pocity – radost, vášeň, někdy smutek, vztek, agresi. Už to v nás nějak pracuje a buňky na to reagují. Věřím, že převažují první dvě zmíněné pozitivní emoce, které nás povzbuzují k lepším výkonům i když to tak nemusí být vždycky. Emoce jsou velice důležité, ale o nich snad někdy příště.
Pokud si tedy plánuji, že budu mít buď trénink, zápas nebo turnaj, je potřeba si připravit všechny věci (oblečení, jídlo, pití , pomůcky atd.) a také dobře zjistit cestu na místo výkonu. Určitě se každému někdy stalo, že něco zapomněl nebo že nedorazil včas kvůli dopravě nebo nemohl místo najít. Další součástí je i znát předpověď počasí, protože plážový volejbal se hraje většinou venku, měli bychom se připravit na různé teploty a vnější podmínky. Tuto „sebeorganizaci“ nebo určitou formu plánování můžeme zařadit mezi mentální přípravu, protože je to úzce spojeno s představou (vizualizací) – „co vše asi budu během výkonu potřebovat“. Na základě toho pak vše probíhá buď hladce anebo poněkud hrbolatě.
Na úvod jsme si toho řekli poměrně hodně. Jak se říká „kdo je připraven, není překvapen“. To určitě platí, nicméně soupeř (někdy i spoluhráč) nebo trenér může vždy něčím novým překvapit (ať už záměrně nebo nahodile) a je dobré se z každé takové situace ponaučit a brát to jako cennou zkušenost. Čím víc takových zkušeností nasbíráme, tím bohatší bude naše přípravenost –rozcvička.
Příště se už podíváme na konkrétní části rozcvičky:
- Mentální rozcvička začíná cca den před výkonem a probíhá až do místa výkonu
- Fyzická rozcvička – 2 části – práce s tělem a práce s míčem
Tým Beachpoint